Zaznamenali jsme názor, že smrtí Hitlera a následně i dalších nacistů, zemřel i nacismus. Současná společnost se proto nemusí jej obávat. Pochybnosti o této "pravdě" jsou pouhým strašením. Nacismus a nacisté jsou minulostí. Podobně se mluví o banderismu a banderovcích a fašismus.

Poohlédněme se po světě. Zavítejme nejdříve na Ukrajinu. Víme, že Š. Bandera a jeho souputníci jsou již desítky let mrtví, přesto však jejich následníci na Ukrajině jsou. Nejde jen o několik jednotlivců, ale o tisíce stoupenců. Jsou v armádě, bezpečnosti, v politice. Banderovská ideologie rozkvétá. Je vybudována na kultu Bandery. Banderovské symboly prorůstají společnosti. Sochy, pomníky, pamětní desky Bandery a jeho blízkých jsou rozsety téměř po celé Ukrajině. Nepřátelé Bandery byli Poláci, Rusové a Židé. V současnosti jsou jimi především Rusové. Jím dnešní ukrajinský režim bere jazyk, kulturu, někdy i život. Léta proti nim válči na Donbasu, kde v těchto dnech Ukrajinci a Rusové bojují o území Doněcké lidové republiky. Dnes tam umírají i Ukrajinci.

Nedávno ukrajinský velvyslanec v Německu, Melnik, si pustil pusu na špacír a velebil Banderu. Důsledkem je, že musí v Německu balit kufry a odjet domů. I v Polsku jsou citliví na slova o banderovcích. Poláci si pamatují na Volyň. Řádění banderovců nepřežilo asi 90 tisíc Poláků. Ti zase mají na rukou krev kolem 20 tisíc Poláků. Banderovci měli na svědomí i Čechy, kteří v místech konfliktů žili. My o tom mlčíme. Kolik životů tak zbytečně a předčasně vyhaslo?

A jak tomu je u nás? Znacizovaní henleinovci se dali do služeb říše. Podíleli se na zeslabování a rozkládání Československé republiky i na jejím zničení. Nechme promluvit Konráda Henleina o zásluhách tzv. sudetských Němců.

Východní marka a Sudety měly po dlouhou dobu společné dějiny a byly spolu spojeny společným utrpením i společnými cíli.* Právě zde, v dunajské kotlině a v Sudetech, povstali první hlasatelé Velkého Německa, právě zde poprvé zapustila své kořeny idea pangermanismu a po válce právě zde znělo hlasitě a jasně volání po anšlusu Rakouska a po Velkém Německu...

Němci ze Sudet se snažili od roku 1918 paralyzovat tlak Čechů. Německá DNSAP, která dělala záslužnou práci a připravovala cestu hnutí sudetských Němců za politické sjednocení, byla však vystavena brutálním potlačovacím metodám, jimiž se české úřady na podzim roku 1933 snažily zlomit politickou vůli sudetských Němců...

Když mě během velkého pronásledování na podzim roku 1933 Vůdce DNSAP vyzval, abych převzal politické vedení sudetského němectva, byl jsem postaven před velkou otázku: Má být národně socialistická strana vedena ilegálně, anebo má hnutí vést boj na přípravu k převedení do vlasti – do velkoněmecké říše – zcela legálně? Pro nás sudetské Němce zbyla pouze volba druhé cesty... Výsledek jejich boje tuto cestu stoprocentně a bezezbytku ospravedlnil. Abychom se vyhnuli zásahům českých úřadů a rozpuštění, museli jsme zpočátku skrývat naši příslušnost k nacionálnímu socialismu. To byla nejtěžší psychická zatěžkávací zkouška, které jsem musel své následovníky vystavit.

Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně a rozrušit jeho vnitřní poměry tak dokonale, že bylo zralé pro likvidaci. To vše se mohlo stát jedině díky tomu, že všichni sudetští Němci se stali nacionálními socialisty.. .

Avšak bez ohledu na vše, co jsme my sudetští Němci dokázali svým vlastním úsilím, nebyli bychom nikdy mohli dosáhnout svého cíle bez pomoci Vůdce. Jeho idea nás inspirovala, jeho síla posilovala i nás, jeho Německo nám dávalo víru ve vítězstvÍ. Historie vynese jednoho dne svůj soud: sudetští Němci vykonali věrně a dobrovolně svou povinnost. (Völkischer Beobachter, 5. března 1941, Der neue Tag, 6. března 1941)

Po válce bylo německé obyvatelstvo z Československa, kromě antifašistických Němců a smíšených rodin, přesídleno do Německa. Brzy po válce se bývalí henleinovci zaktivizovali. Plodem jejich práce bylo několik "prohlášení". První byla Eichstättská adventní deklarace (1949), dále Detmoldské prohlášení a Charta německých vyhnanců. Sledovali jsme jmenovitě signatáře těchto dokumentů a jejich dřívější aktivity. Většina z nich bývala členy NSDAP a SS, které byly Norimberským tribunálem prohlášeny za zločinecké organizace.

Jimi byl založen Sudetendeutsche Landsmanschaft (SL). Je proto pravdou, že SL měl nacistické kořeny. O tom svědčí jeho programové dokumenty, z nichž později uvedeme několik vět. V některých bodech jsou blízké Karlovarskému programu Sudetendeutsche Partei.

Henleinova strana poté, co se přežila, se opětně v poválečném západním Německu etablovala, a dodneška sudetoněmecký landsmanšaft (SL) drží její kontinuitu. K této rekonstitucionalizaci došlo vinou politické situace. Do roku 1948 byly sudetoněmecké a jakékoli jiné aktivity, navazující na nacistickou éru, okupačními orgány striktně potírány. Po stažení železné opony se však Velká Británie a USA rozhodly podporovat revizionistické požadavky proti svým bývalým spojencům a v rámci toho se dostalo i podpory SL. Podpora pak trvala i po vzniku Spolkové republiky Německo, a to jak finanční, tak politická. To vedlo k tomu, že se SL nikdo nepokusil zreformovat. Dnes vymírají nositelé původních henleinovských idejí, ale přicházejí nové generace. Dokud bude SL existovat, najdou si ty ideje nové nositele. Toto je třeba učinit předmětem česko–německé diskuse!...“ (PhDr. Eva Hahnová, historička dlouhodobě již působící ve SRN, v diskusi na konferenci „Odsun Němců – 65 let poté“, která se konala v listopadu 2011 v Ústí nad Labem.)

Víme, že henleinovci byli "sudetoněmeckými" nacisty. Po anexi pohraničí ČSR henleinovci vstoupili do nacistické NSDAP. Po válce založili SL, kterému dali do vínku i některé body z Karlovarského programu SdP. Jeho pokračováním je i tzv. právo na vlast, o jehož naplnění SL usiluje. Rovněž požadavek na zrušení tzv. Benešových dekretů je v SL dlouhodobě živý.

Jeden z vylepšovatelů profilu sudeťáků přesto tvrdí, že současní sudeťáci jsou "beránky". Mluví, ale zatím nic neprosadili. Nebezpečí od nich tedy nehrozí. Skutečnost je opět zcela jiná. Nejsou nebezpečné jen zbraně, agrese, ale i verbální útoky.

Jak to do sebe hezky zapadá. Nejdříve Německo ústy jistě autoritativního činitele, jímž M. Roth zajisté je, prohlásí, že mu, jako nejsilnějšímu státu EU, náleží vůdčí role v Evropě, a pak po několika měsících (koncem r. 2016, pozn. red.) B. Posselt začne nezastřeně šilhat po vedoucí roli Evropy ve světě. (Evropa by měla převzít vůdčí roli ve světě, myslí si Bernd Posselt, @PolakPavel @Radiozurnal1 lhttp://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/1676878)

1. B. Posselt ve svém adventním projevu z 21.12.2020 tvrdí:“Moje rodina byla vyhnána v listopadu 1946 z Jablonce nad Nisou. Tedy více než rok po konci války.[4] To nebyla žádná spontánní msta, to byla chladnokrevně plánovaná etnická čistka.“

Zřejmě proto tvrdil výše uvedené. Došel k závěru, že přesídlení německého obyvatelstva nebylo žádnou spontánní mstou, ale chladnokrevně plánovanou etnickou čistkou. Tímto výrokem se sám diskvalifikoval.

Obvinil nás, nejen v uvedeném projevu, ze zločinů proti lidskosti, jindy ze spáchání válečných zločinů a dokonce i ze zločinů genocidních. Nelze to vymazat přehráním naší hymny na sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL). Pokud nějakou cestou se mu již dostaly k ruce potřebné informace, mohli bychom očekávat nejen jeho omluvu, ale i dalších předních funkcionářů SL a některých německých ústavních činitelů, kteří nás obviňují z téhož. Mezi slušnými lidmi platí, že člověk, který někoho neprávem obvinil ze zločinu se za své jednání poškozenému omluví. Dočkáme se i my omluvy?

Je otázkou, a to velkou, proč náš ministr zahraničních věcí neprotestoval u svého německého kolegy, proč naši diplomaté, zvláště ti, kteří na sjezdu byli, proč naši ústavní činitelé k těmto protičeským útokům mlčí?

Dopouští se jich nejen SL, ale i někteří němečtí ústavní činitelé. To nic neznamená, když nás označují za zločince, kteří se dopustili zločinů proti lidskosti, zločinů genocidních a zločinů válečných? Když naše ministerstvo zahraničí, vláda i další ústavní činitelé k tomu mlčí?

Cožpak nic neznamená, když SL mluví o svém právu na vlast, vydává mapy, na nichž je vyznačeno, co považuje za původní vlast sudeťáků? Jejich právo na vlast nemá žádný mezinárodně–právní fundament. Sudeti si toto právo nadělili a nyní se snaží nás přesvědčovat, za pomoci proněmecké páté kolony, že české pohraničí je jejich původní vlastí. Jejich vlastí není naše pohraničí, ale Německo.